Alma Rosé, celým jménem Alma Maria Rosé (Rosenblum) se narodila 3. listopadu 1906 ve Vídni zemřela 4. dubna nebo 5. dubna 1944 v Osvětimi.

Narodila se 3. listopadu 1906 ve Vídni do slavné hudební rodiny. Její otec Arnold Rosé (Arnold Josef Rosenblum) byl vynikajícím koncertním houslistou. Založil proslulý Rosé kvartet a padesát let byl koncertním mistrem Vídeňských filharmoniků a orchestru Dvorní opery. Její matkou byla sestra jednoho z nejslavnějších rakouských skladatelů Gustava Mahlera. Alma se od dětství učila hře na housle pod vedením svého otce a již na počátku 20. let začala pravidelně vystupovat.

V roce 1930 se Alma Rosé provdala za českého houslistu Vášu Příhodu, žili spolu střídavě v Čechách a na koncertních turné. V roce 1935 se manželé rozešli.

Roku 1932 založila populární ženský orchestr Wiener Walzermädeln, na jehož repertoáru byla klasická i operetní hudba. Orchestr slavil úspěchy po celé Evropě.

Po obsazení Rakouska nacisty v roce 1938 se rozhodli Roséovi emigrovat. Ač byli pokřtěni, podle nacistických zákonů byli židé. Stěhují se do Londýna, ale nemají pracovní povolení, živoří. Alma se rozhodne vrátit na pevninu, snaží se koncertovat. Z počátku se jí to daří. Nakonec dostane azyl v Nizozemí. Veřejně vystupovat nemůže, ale koncertuje na soukromých akcích. Přátelé jí dohodnou fiktivní sňatek s nizozemským inženýrem. Sňatek ji však neochrání. Koncem roku 1942 se rozhodne uprchnout. Má falešný pas. Na francouzsko-švýcarských hranicích je zadržena. Několik měsíců stráví ve francouzském táboře Drancy. V červenci 1943 ji odvezou spolu s dalšími do Osvětimi.

V táboře vystupuje pod jménem svého nizozemského manžela. Nikdo v ní nepozná slavnou umělkyni. Když projde po příjezdu selekcí je vybrána na lékařské pokusy doktora Mengeleho. Jedna z vězeňkyň, která pracovala v Mengeleho kartotéce, Almu pozná a upozorní na ni Mengeleho. Ten od pokusů na Almě Rosé upustil a předá ji vrchní dozorkyni Marii Mandelové, která hledá hudebnice do své táborové kapely.

Táborové kapely měly v koncentračních táborech za úkol hrát vězňům ráno do pochodu do práce a večer při návratu. Táborová kapela také sloužila pro rozptýlení vedení tábora či obveselení dozorců na jejich oslavách a pitkách.

Maria Mandelová založila ženskou táborovou kapelu v květnu 1943. Vedení svěřila polské učitelce Zofii Czajkowské. Ta ale neměla hudební vzdělání a kapela měla mizernou úroveň. Po objevení Almy Rosé Mandelová Czajkowskou okamžitě vyměnila.  Alma je jmenována kapelnicí a kápem celého bloku. Postupně nabírá do kapely zkušené hráčky především z řad židovských vězeňkyň. Původní členky zkušeným hudebnicím nestačí. Alma je nucena slabé hudebnice vyřadit. Cellistka Anita Lasker-Wallfisch vzpomíná: „Alma dobře věděla, že pokud se jí nepodaří vytvořit přijatelnou kapelu, jdeme všechny do plynu.“ Propustit někoho z pracovního komanda v Osvětimi znamenalo jistou smrt. Alma se tedy snažila vyřazené ochránit tím, že je zaměstnala jako asistentky, kopistky, textařky.

Alma v táboře přežila jeden rok. V dubnu 1944 náhle záhadně zemřela, pravděpodobně po pozření otráveného jídla.